Chyba
  • Při nahrávání komponenty došlo k chybě: com_finder, 1

Přidat léta životu a život létům

Komplexní výživa, Pragma 1989, 153-159

Co způsobuje stárnutí ?

Jak zlepšit výkonnost T- buněk

Vyvážená přirozená strava a dlouhověkost

Teorie volných radikálů a stárnutí

Boj s volnými radikály

Jak zlepšit výkonnost T- buněk

 

Co způsobuje stárnutí ?

U každého živočišného druhu existuje souvztažnost mezi délkou života a tím, kolikrát se mohou tělesné buňky rozmnožit dělením. Takže k tomu, abychom byli schopni prodloužit si život, musíme buďto předejít příčinám oslabení schopnosti buněk dělit se, anebo, ještě lépe, pokusit se zvýšit limit, kolikrát se buňky mohou dělit. Na toto téma už bylo provedeno mnoho studií. Když je například kultura lidských buněk ošetřována vitaminem E, buňky jsou schopny se dělit až 100x, místo 50x. U skupiny laboratorních zvířat z jednoho vrhu je možné u poloviny dosáhnout vynikajícího zdraví, a u druhé poloviny vyvolat známky předčasného stárnutí jen tím, že změníme jejich výživu.

 

Zdá se, že příznaky stáří jsou způsobeny špatným zásobováním tkání krví. Může k tomu dojít buď zúžením cév v důsledku aterosklerózy, anebo špatnou kvalitou krve, způsobenou špatnou výživou.

Výživa ale není jediným faktorem, který ovlivňuje stárnutí. Na dělení buněk má vliv mnoho dalších faktorů – způsob života, vůle žít, stav mysli, cvičení, hladina stresu, chronická onemocnění, dědičnost, alkohol, kouření, znečištěné životné prostředí, … Duševní postoj může například stimulovat „centrum kontroly stárnutí“ v mozku k tomu, aby vysílalo „signály mládí“ do těch částí těla, které produkují hormony s revitalizujícím efektem.

Jak jsme již měli možnost vidět v jiných kapitolách této knihy, určité živiny mohou zlepšit naše myšlení, zvýšit odolnost proti stresu, odvyknout nás od alkoholu, snížit náchylnost k chorobám a neutralizovat škodlivé látky v našem těle. Výživa může pomoci každému z nás žít déle, ať už přímo či nepřímo.

 

Vyvážená přirozená strava a dlouhověkost

Důkazem toho, že tělo je v neustálém procesu „oprav“ a regenerace je to, že se rána zahojí, kost sroste, nehty rostou a rýma se vyléčí. Dr. Paul Aebersold, dřívější vedoucí komise pro atomovou energii USA, jednou řekl: „Vaše tělo se může zdát stejné, jaké bylo před rokem …, ale za jediný rok je 98% atomu nahrazeno novými …“. K tomu, aby bylo dosaženo tohoto neustálého pohybu, tělo potřebuje dostat všechny potřebné suroviny. Jestliže se tempo přísunu sníží, zhorší se i regenerace a výsledkem je předčasné stárnutí.

Bylo již provedeno mnoho studií, které se zabývaly mimořádnou délkou života u některých izolovaných etnických skupin, jako jsou například himalajští Hunzové, Vilcabambové z Ecuadoru a Mayští indiáni z Yucatanu. U mnoha z nich se předpokládá, že žijí déle než 100 let. Tyto skupiny lidí netrpí chorobami běžnými v průmyslových zemích – rakovinou, srdečními onemocněními, špatným trávením, vředy atd.

Britský lékař Dr. Robert McCarrison, který žil 7 let mezi Hunzy, připisuje jejich vynikající zdraví třem jednoduchým faktorům: jedí přirozenou stravu, která pochází z úrodné půdy, a jedí ji čerstvou.

Antropolog Leon Abrams, který zkoumal mayské Indiány v Yuacatanu, přišel na to, že se u nich nevyskytuje kazivost zubů, senilita a sterilita. Jejich strava se povětšinou skládá z komplexních uhlovodanů (kukuřice, fazole, tykve) a malého množství ovoce a medu. Maso (zvláště vnitřnosti) jedí jen příležitostně. Další studie ukázala, že lidé primitivních kmenů celého světa zůstávají zdraví a silní do té doby, dokud nezmění svůj přirozený způsob stravování. Zkrátka řečeno, správná strava zlepšuje zdraví a zpomaluje proces stárnutí. A většina z nás je schopna si správné jídelní návyky osvojit.

Mnoho ortodoxních lékařů označuje nedostatek živin za jev, který v naší společnosti neexistuje. Naznačují, že ať se stravujeme jakkoliv, vždy budeme mít živin dostatek. S přihlédnutím ke skutečnostem, uvedeným výše je jasné, že tato prohlášení pokulhávají za moderním biochemickým výzkumem. Je známé, že jakmile si izolovaná etnická slupina lidí osvojí naše stravovací zvyklosti, jejich zdraví se zhorší. Mladí muži z kmene Hunzů, kteří byli přijati do armády a později propuštěni, si s sebou do svého izolovaného rodného údolí přinesli nejen „civilizovanou“ potravu, ale i infekce a zkažené zuby.

Kořenem problémů je nedostatek znalostí o výživě mezi nejširší veřejností. Lidé, kteří trpí neurčitými bolestmi, vyčerpáním, infekcemi, častými rýmami, štěpením nehtů, bolestmi hlavy a depresí, nepřipisují tyto stavy nedostatkům ve výživě. Myslí si, že jsou zdrávi. Ironické je, že psi v naší společnosti se stravují lépe než mnoho lidí, a mají mnohem větší šanci dosáhnout plné délky života. Podívejte se, které živiny obsahuje strava pro psy, kterou jim kupujete, a uvidíte, že jsou v ní obsaženy takové poklady, jako je rybí tuk, ječmen, sojová zrna, pivovarské kvasnice a kostní moučka.

Každému člověku, ať už je sebepokročilejšího věku, může výživa nabídnout opravdové zlepšení mentálních a fyzických funkcí. Je k tomu zapotřebí pouze čerstvá přírodní a plnohodnotná strava, která dodá tělu všechno potřebné. Tím, že tělu dodáme vitaminy, minerály, enzymy, stopové prvky a mnoho dalších faktorů, posílíme stimulaci tvorby nových buněk. Opravdový a aktivní zájem o výživu a její aplikace je pouze malá investice, která může přinést obrovské dividendy ve formě zlepšeného zdraví a několika aktivních roků navíc.

 

Teorie volných radikálů a stárnutí

Teorie, která pochází od Dr. Denhama Harmana, výzkumníka lékařského střediska University v Nebrasce, totiž, že volné radikály jsou kořenem celého procesu stárnutí, je dnes již uznávána většinou gerontologů. Vzbudila rovněž nesmírný ohlas sdělovacích prostředků.

Volné radikály jsou atomy nebo molekuly, které jsou elektronově nestabilní a proto velmi reaktivní. Narozdíl od normálních stabilních atomů, které mají párové elektrony, volné radikály mají počet elektronů lichý – buď jim jeden chybí, nebo přebývá. V důsledku toho reagují s ostatními atomy – buďto si od nich elektron berou, nebo jim přidávají, a tím dosahují vlastní stabilitu. Dokud nejsou neutralizovány, napadají a ničí molekuly DNA v buněčných jádrech. Tím dochází k narušení genetických „plánů“, které regulují dělení buněk, a dochází pak k mutacím a zhoubnému bujení. Dále pak volné radikály napadají cévy a způsobují hromadění krevních destiček v nich, a jsou původci aterosklerózy a koronárních nemocí, napadají buňky mozku a způsobují senilitu a ztrátu paměti, na pokožce způsobují hnědé skvrny, napadají a oslabují imunitní systém, což způsobuje vyšší náchylnost k autoimunním nemocem, jako je revmatická artritida a skleróza multiplex, napadají velké molekuly bílkovin a způsobují u nich tzv. křížové vazby (abnormální chemické vazby bílkovin). Ty jsou pak hlavní příčinou kožních vrásek, ztuhlých klubů, tvrdnutí cév a očních zákalů. Tento proces je podobný stárnutí a praskání gumiček ve stěračích, či praskání starého plastiku.

Volné radikály mohou být neutralizovány elektronovým přenosovým řetězem v mitochondriích. Mitochondrie jsou malé „elektrárny“, které v buňkách přeměňují cukr a tuk na energii. Jak se jednou volné radikály dostanou do mitochondrie, zneutralizují se navzájem.

 

Volné radikály nejsou však pouze našimi nepřáteli. V malém množství je potřebují T – buňky k tomu, aby mohly plnit svoje úlohy při potírání rakovinných buněk a choroboplodných bakterií. Devastující účinky mají tehdy, když se nahromadí v těle v nadměrném množství. Jestliže je naše strava chudá na antioxidační vitaminy C a vitamínE a bohatá na tuky, mohou volné radikály unikat z buněčných mitochondrií. Mohou být rovněž hromaděny v těle po ozáření (rentgen, sluneční záření, ultrafialové záření, záření barevné TV obrazovky), a tvoří se jako odpadní produkty při kouření a pití alkoholu. Ten je v těle přeměňován na acetaldehyd, který se dále štěpí na volné radikály. Aldehydy se dále nacházejí v cigaretovém kouři, což vysvětluje to, proč by kuřáci měli zvýšit příjem vitamínu C, který je mocným antioxidantem.

 

Boj s volnými radikály

Volné radikály vznikají v důsledku metabolismu, a proto mají lidé (a zároveň všechny ostatní živé organismy) v těle ochranný enzymatický systém, který je neutralizuje. Například enzym katalaza štěpí kysličník uhličitý. Superoxid dismutaza (SOD), který je v těle velmi rozšířený, prodlužuje délku života a zmírňuje artritidu tím, že chrání kloubní membrány a další tkáně od superoxidačních volných radikálů. Glutation peroxidáza je další látkou, která neutralizuje peroxidy. „Zametači“ volných radikálů jsou nazývány mocné antioxidační živiny (vitaminy A, C, E, B1, B5, B6, niacin, PABA, aminokyselina cystein a stopové prvky selen a zinek), které peroxidy a oxidy doslova smetají.

Většina volných radikálů v těle je tvořena při autooxidaci nenasycených mastných kyselin. Je to proces velmi podobný tomu, když dojde k samovznícení zaolejovaných hadrů. Nenasycené mastné kyseliny (linolova a linolenova) v oleji či nátěrových hmotách reagují s kyslíkem. Při této reakci vzniká energie, uvolňuje se jako teplo, až dojde k tomu, že teplota hader dosáhne bodu, kdy vznikne oheň.

Stejná reakce se odehrává v lidském těle. K tomu, aby začala řetězová reakce – oxidace nenasycených tuků, je potřeba jen jeden volný radikál. S každou oxidovanou molekulou tuku je uvolňován další volný radikál, a tak dále. Jen jediný volný radiál může zoxidovat tisíce a milióny molekul tuků. Naše tělo se sice nevznítí jako hromada hadrů, protože obsahuje velké množství vody, ale to ještě neznamená, že není poškozováno. Volné radikály poškozují tělo stejným způsobem, jako velké dávky rentgenového záření, které produkuje hydroxylové radikály, které jsou ze všech volných radikálů nejvíce nebezpečné. Napadají a ničí totiž nejen buňky, ale i enzymy, které buňky chrání a opravují, a tím způsobují velké množství problémů.

Čím je tuk více nenasycený, tím je více náchylný k útokům volných radikálů. Mozek a mícha jsou orgány, které obsahují nejvíce nenasycených tuků, a jako takové jsou proto k jejich útokům nejvíce náchylné. Při jednom laboratorním experimentu byla u krys vyvolána předčasná senilita jen tím, že byly krmeny pouze nenasyceným světlicovým olejem, místo saturovaným máslem. Příčinou bylo poškození mozku volnými radikály.

Čím to tedy je, že náš mozek přesto vydrží do pozdního věku víceméně nepoškozen? Tato záhada byla rozluštěna teprve nedávno. Mozkomíšní mok (MMM), který obklopuje mozek a míchu, obsahuje 10x více vitamín C než krev. V membránách, které obklopují mozek a míchu, jsou malé pumpičky, které pumpují vitamín C z krve do MMM, a výsledkem toho je pak 10x větší koncentrace vitaminu Cnež v krvi. Další membrány okolo nervových buněk, napojené na membrány kolem mozku a míchy, dále odnímají vitamin C z MMM, a výsledkem je opět 10x větší koncentrace vitaminu v nervových buňkách než v MMM. Takže v nervových buňkách je pak vitamin C obsažen v 100x větší koncentraci, než v krvi. K tomuto pumpování a udržování rozdílných koncentrací vitaminu C je potřeba velké množství energie, avšak kdyby se tak nedělo, náš mozek by doslova spálil sám sebe.

Hypoxie (nedostatek kyslíku) je stav, který napomáhá aktivitě volných radikálů. Nedostatečný přísun krve nejenže způsobuje mrtvici a infarkty, ale také zrychluje působení volných radikálů. V mnoha případech jsou to právě volné radikály, které jsou příčinou smrti, a ne špatný krevní oběh. Plyne z toho následující poučení: udržovat hladinu vitaminu C v těle na co nejvyšší úrovni jako pojistku proti infarktu a mrtvicím.

Měli bychom se snažit volné radikály neutralizovat co možná nejdříve, dokud ještě nenapáchají mnoho škod. Je to však dlouhodobá záležitost, a musí se to dít postupně, protože volné radikály jsou velmi reaktivní částice, které je obtížné regulovat. V první fázi jim musí být odňata energie, čímž se stanou méně chemicky reaktivní. Potom se teprve mohou spojit s dalšími volnými radikály, a tím se navzájem zneutralizovat. K tomu dochází za pomoci „čistících“, antioxidačních živin.

Představme si, že v důsledku infarktu došlo k omezení přísunu krve do mozku, a ten trpí nedostatkem kyslíku. Začínají se tvořit hydroxylové radikály, které ničí mozkové membrány. Molekuly vitamínu E (tokoferolu) se spojí s některými volnými radikály a přemění je na tokoferolové radikály. Ačkoliv jsou tyto nové radikály stále velmi nebezpečné, jsou méně reaktivní, než hydroxylové radikály. Nyní ionty vitamínu C (askorbátu) narážejí na tokoferolové radikály, přeberou jejich nadbytečné elektrony, čímž vzniknou opět původní molekuly vitamínu E, které pokračují ve své očistné práci. Z molekul vitaminu C a volného elektronu se nyní tvoří askorbylové radikály. Tyto se setkávají s molekulami glutationu peroxidázy, což je enzym, obsahující selen a cystein. Glutation peroxidáza opět uvolní molekulu vitaminu C od volného elektronu, ale sama se stane oxidovanou. Je sice méně reaktivní než askorbylové radikály, ale přesto je ještě stále nebezpečná. Je tedy přeměněna redukovaným glutationem, což je tripeptidový protein obsahující cystein. Redukovaný glutation uvolní glutation peroxidazu do její původní formy, ale stane se tím zoxidovaný. Tento oxidovaný glutation není již zdaleka tak nebezpečný, jako původní forma hydroxylovaných radikálů (nespálil by mozek během 15 minut, jak by mohly hydroxylové radikály, ale může způsobit svědění a červenání očí). Oxidovaný glutation je zpět přeměněn na redukovaný glutation dalším enzymem, který je závislý na vitamínu B2. To je také důvod, proč lidé, kteří trpí zánětem spojivek, který nemá infekční původ, kladně reagují na několikasetmiligramové dávky vitaminu B2 denně.

Konečně mohou být tedy volné radikály, nyní v mnohem méně reaktivní formě, neutralizovány mitochondriemi mozkových buněk. Tam končí jejich volný pohyb. Setkají se a zneutralizují se navzájem.

Velkou pomocí proti škodám, které volné radikály působí, jsou štědré dávky antioxidačních živin – vitaminů A, C, E, B1, B2, B3, B6, selenu, zinku a cysteinu.

 

 

Jak zlepšit výkonnost T- buněk

Teprve nedávno došlo k odhalení principu, jak volné radikály způsobují koronární trombózu. Ve zdravých tepnách se normálně netvoří krevní sraženiny, ačkoliv je tam přítomno velké množství krevních destiček, které normálně vznik sraženiny vyvolávají. Kevzniku sraženin dochází pouze v obroušených či poničených tepnách. Existuje však faktor, který zabraňuje abnormálnímu srážení krve ve zdravých tepnách. Je jím přirozený hormon prostacyclin, nebo též PGI2, jehož předchůdce, prostacyclin synthetaza, velmi snadno podléhá volným radikálům. Velké dávky vitamínů E proto pomáhají proti ničení prostacyclin synthetázy, a tím pomáhají PGI2 v jeho působení proti vzniku krevních sraženin.

Úlohou T- buněk imunitního systému není jen odstraňování rakovinných buněk a bakterií, ale odstraňují rovněž tukové destičky, které se tvoří na stěnách aterosklerotických tepen. Jestliže jsou tedy tyto T- buňky ničeny volnými radikály, zvláště superoxidy, jejich schopnost odstraňovat tukové destičky je omezená, a tím se zvětšuje riziko aterosklerózy (ateroskleróza v doslovném překladu znamená „tvrdnutí tepen“). Toto nebezpečí se zvětšuje s přibývajícím věkem, protože jak stárneme, náš imunitní systém pracuje méně efektivně. Okolo šedesáti let věku náš imunitní systém podává asi jen 1/5 výkonu, který podával v době dospívání. Nelze proto popřít důležitost antioxidačních vitaminů k posílení výkonnosti T- buněk, čímž se zároveň posílí naše odolnost proti srdečním onemocněním a dalším chorobám vyššího věku. Například denní dávky vitaminu E od 200 do 2000 IU zdvojnásobí či ztrojnásobí výkonnost T- buněk.

Špatně fungující imunitní systém rovněž způsobuje revmatickou artritidu a sklerózu multiplex. T- supresivní buňky regulují funkce dalších protilátek, jako jsou B - buňky. Jestliže ale dojde ke zničení nebo zhoršení funkce T- supresivních buněk, protilátky, které jsou jimi regulovány, se vymknou kontrole a napadají membrány kloubů a další tkáně, jako kdyby to byly „vetřelci“. Nedojde k tomu ve zdravém imunitním systému s dostatkem T- buněk, protože ty ničí a odstraní všechny B - buňky, které napadají tkáně těla. Zde nám opět mohou přijít na pomoc velké dávky antioxidačních živin, spolu s látkami, které uvolňují růstový hormon, jako jsou arginin a ornitin. Posilují totiž výkon T- buněk , a tím omezují množství napadených tkání a kloubů ve vlastním těle.

Je toho ještě mnohem více, co bychom se mohli dozvědět o patologii volných radikálů a úloze růstového hormonu u dospělých jedinců. Pokud je ale možné dělat závěry z pokusů na zvířatech, vypadá to, že lidé, kteří užívají velké dávky antioxidačních živin, mohou očekávat prodloužení středního věku o 10 či více let.