Chyba
  • Při nahrávání komponenty došlo k chybě: com_finder, 1

Žaludek



Žaludek je orgánem, který je umístěn zhruba ve středu našeho trávicího systému. To proto, že trávení nezačíná v žaludku, jak si někteří myslí (což lze vypozorovat podle jejich chování při jídle), nýbrž již v ústech. Mudrci Orientu přisuzují ústům v tomto ohledu obrovský význam a vzpomeneme-li si opět na rčení „žaludek nemá zuby“, mohli bychom tento význam pochopit. Podle orientálních metod by měl nemocný přežvýkat jedno sousto až 200–krát, zdravý člověk 30–krát. Důležité je totiž nejen rozmělnění potravy, ale i velmi dobré proslinění. Podívejme se na realitu a rázem nám bude jasné, proč je u nás tolik lidí postižených problémy s trávením. Závodní jídelny mají skutečně něco společného se závodem, a zde si neodpustím svou hořkou zkušenost z doby dětství, kdy jsme již od školky byli nuceni jíst jako o závod. V  těch horších případech, kdy si silnější jedinec své tempo nedal vzít nebo nedejbože tuhle stravu nechtěl, se použily represivní akce a milému loudálkovi se pomalu „tlačilo jídlo do krku“ a stálo se nad ním jako ve vězení, až se někdy drobek i pozvracel. Možná se vám to zdá morbidní, ale sám znám tento případ, a není ojedinělý. Chtěl bych věřit, že se dnes už takové metody nepoužívají (chtěl jsem původně napsat zvířecí metody, ale to bych se hodně dlouho musel omlouvat zvěři, protože ta tak hloupá není).

Další nevhodnou metodou je zapíjení během jídla nebo těsně před jídlem a po něm. Při takto naředěných šťávách nelze prostě nic trávit. Ještě horší je to s kombinováním potravin. Uvedu další příklad, který si pamatuji ze školy: páteční oběd. Asi již víte, kam mířím. Přece skvělá gulášová polévka a  její ještě skvělejší doplněk, buchty! Vím, že i po několika desetiletích se ještě někde najdou takové kombinace. Těmto kuchyním posílám vzkaz: na buchty použijte jako ozdoby věnečky se stuhou a textem pro žaludek: „odpočívej v pokoji“. Opravdu je nutné, abychom si ze svého organizmu dělali popelnici? Já vím, že tělo i tak agresivní kombinace nějakou dobu vydrží, ale jak dlouho? Dnes už není problém, aby i velmi mladý člověk školního věku trpěl vředovou chorobou žaludku, hemeroidy, plísňovým onemocněním, překyselením, chronickou zácpou či dalšími ještě méně příznivými problémy. Je to spuštěný alarm, který by měl donutit člověka k zamyšlení. Faktem zůstává, že spousta lidí raději chodí s klapkami na očích, dokud se to netýká jich samotných nebo jejich nejbližšího okolí. Prosím, abyste tyto klapky sundali a ponechali je navždy minulosti. Mějme na paměti jedno krásné přísloví: „Kdo si dnes neudělá čas na zdraví, bude si muset zítra udělat čas na nemoc.“ Opravdu velmi přesně vystihuje současný trend, kdy na nic není čas a na setkání v pohodě u jídla v rodinném kruhu mnohdy není čas ani v neděli. Znám pár příkladů z okolí a za všechny snad jeden. Jedná se o tří­člennou rodinu s odrostlejším dítětem. Manželé podnikají, a tak se doma scházejí až vpodvečer, a pak rychle polotovar do mikrovlnky (nebo že by dnes friťák?). A ještě dotaz k synovi: „Ty párky sis ohřál?“ Dnes nemají čas, a co zítra? Bohužel musím konstatovat, že tohle není ojedinělý obraz rodiny a že dnes je stále častějším jevem. Vím, je těžké mnohé věci změnit, ale dejme si alespoň předsevzetí, že se budeme snažit a začneme třeba s málem. Vše má svůj význam.

Z duchovního hlediska má žaludek specifické místo. Budeme-li pozorněji naslouchat svému jazyku a zjistíme, že téměř každé slovo má přenesený význam, dozvíme se vše ze zaběhnutých slovních spojení nebo starých přísloví. Např.: nemohl to spolknout“leží mu to v žaludku“toto nemůžu strávit“, ale také láska prochází žaludkem“, nebo na to nemám žaludek“. Jestliže kolem nás vzniknou situace, které neumíme nebo nemůžeme řešit a budou nás trápit – zákonitě to odnese žaludek. Žaludek nalezneme na duhovce.



Závist, ta nesmrtelná teta, nás provází od počátku tohoto světa. Nějakou dobu tu s námi určitě bude chtít ještě zůstat, je však jen na nás, jestli jí to dovolíme. Mnozí lidé si myslí, že jsou stejně dobří jako ti úspěšní, ba ještě lepší, jen neměli bohatého strýčka či štěstí, a proto to není spravedlivé. Proč zapomínáme na podstatu života? Naše jediné jmění, které máme, je naše duše a naše zkušenosti, nic jiného nemáme. S tímto jsme sem do života přišli a s tímto jměním zase budeme odcházet. Vše ostatní je pomíjivé, a přece i na to ten úžasný dar život pamatoval. Nikdo nám nikdy nezabrání potěšit se právě rozkvetlou růží, procházkou po lese, osvěžující koupelí v řece, nebo potěšit se ničím nezaměnitelným pocitem při ležení v trávě a koukání do oblak. Jsme nesmírně bohatí, ale pro šeď a plech pozlátek na své pravé bohatství zapomínáme.

Hlavní oblastí pro diagnostiku konstituce a kondice žaludku je střed nosu, od kořene až po jeho špičku. Můžeme zde najít nadměrně prokrvenou kůži, což ukazuje na nadměrně překrvenou sliznici. Klademe velké nároky nebo právě prožíváme silnou stresovou situaci.



Bílé a žluté pupínky nám ukazují, že se stejně potahují i stěny žaludku hlenem a tukem. Zatvrdliny nám naznačují, že co bylo dříve krásnou měkkou žaludeční sliznicí, je dnes šedým tvrdým kamenem. Při tomto potažení může daleko častěji docházet k utvoření žaludečního vředu. Z duchovního pohledu se stalo, že nemůžeme nebo nechceme něco strávit. Že máme problémy a nerovnováhu hlavně v oblasti financí. Dnes není opravdu vůbec žádný problém se do finanční pasti dostat. Je to vše však znovu o sebevědomí. Jsme opravdu spokojeni z naším ohodnocením. Dostáváme skutečně to co si za svou práci zasloužíme? Na tyto otázky si umí odpovědět asi každý, ale něco s tím udělat to už je těžší. Tady již se lišíme, právě svou reakci na vzniklé situace. Někteří z nás budou reagovat přímě a z největší pravděpodobnosti neonemocní. Někteří z nás se však uzavřou a budou vnitřně nespokojeni, plni hořkosti a kyselosti. Vždyť kde je přeci ta spravedlnost. Děláme stejně, stejné věci a přeci mě hodnotí jinak. Člověk by řekl banalita dnešního věku. Ano je to banalita , jenže právě takovéto postoje jsou spouštěči žaludečních problémů s vředovými chorobami. Ten poznáme podle iris diagnostiky tak, že utvoříme kolem zornice pomyslný čtverec, přičemž v jeho rozích můžeme nalézt malou oranžovohnědou tečku.



Je-li žaludek extrémně sevřený nebo naopak uvolněný až zduřelý, poznáme to podle tvaru úst a horního rtu .

Rty sevřené...

Rty uvolněné až zduřelé



Překyselení nám zase ukazuje „bílé halo“ neboli jasně bílý věneček kolem zornice. Překyselení je vlastně jakýmsi předskokanem žaludečních vředů nebo reflexní choroby jícnu.  Jak si přivodíme překyselení žaludku  sami naším myšlením a konáním? Je to vlastně určitá forma nepochopení. Malý příklad za všechny. Měl jsem klienta, který léta letoucí dělal v jednom podniku. Protože již tomuto podniku dal svých třicet let, myslel, že tam zůstane až do důchodu. Neříkal , že by byl se svou prací spokojený, ale byl to už zvyk. Najednou přišlo propouštění a on zůstal jako opařený , že své jméno našel mezi prvními, kteří měli odejít. Nemohl, či spíše nechtěl to pochopit. Trápil se , hořekoval a lál na společnost, jen přijmout to – v žádném případě. Mluvili jsme spolu možná hodinu, kdy se mu viditelně začalo ulevovat a začal zase svítit. Co se vlastně , ale stalo? Přišel z dosti rozjetým překyselením celého zažívání. Po několika minutách jsme se dostali k výše popsanému. Udělali jsme krátký rozbor situace a přišli jsme na to , že sám již chtěl několikrát odejít, ale neměl tolik sebevědomí, aby odešel. Také mu bránil strach, strach ze ztráty , že sice práce, kterou dělal, jej již nenaplňuje, ale co když nové projekty nevyjdou, tak mám jistotu. Osud (karma) nám hned ukáže jakou jistotu máme, až jsme z toho někdy překyselení. Sám si tedy přivodil propuštění a zároveň , sám to nechtěl přijmout. Musím dodat, že tento pán to pochopil a dnes má prosperující firmu. Dnes si říká jen jediné – „ proč mě nevyhodili o dvacet let dřív“? Proto se snažme vidět věci, jakoby se nás netýkaly a jak bychom je řešili , kdyby nebyly naše. Uvidíme , že překyselení velmi rychle ubude.



Na potíže s dvanáctníkem nebo jeho vředy nám dosti jasně poukazují koutky úst, jsou-li začervenalé, příp. je-li na nich prasklina či vyrážka .



Problémy s ústím jícnu či jícnem nám ukazuje vrch horního rtu. Např. může být začervenalá kontura horního rtu, nebo se mohou zde vyskytovat tukové kuličky, případně mohou být na horním rtu vyrážky či pupínky.



Při vředovém onemocnění může být diagnostikována bolest v žaludku před jídlem, při jídle nebo i dlouho po něm, a zároveň může pálit žáha. Při akutních stavech – náhlá ostrá bolest, zvracení částeček krve, krev ve stolici a černé stolici – je nutno vyhledat okamžitě lékaře.



Dlouhá léta před vředovou chorobou a před překyselením žaludku, nás však tělo varuje a informuje, že neděláme co je správné. Náš den má začínat snídani, samozřejmě, že ne v 6 ráno, ale posnídat bychom měli. Nejlepší pokrm po ránu je jahelná kaše. Dává energii, prohřívá , neobsahuje lepek a nezatěžuje. Jestliže nesnídáme nebo snídáme , ale špatně, projeví se nám to prasklinou ve středu jazyka nebo mapami ( můžou být po celé ploše jazyka ). Je to počáteční stav varování těla , při špatných návycích výživy. Na prvním obrázku je mírně viditelná jedna skvrna (označeno černou šipkou) a zároveň se tvořící prasklina uprostřed. Na druhém obrázku už je stav pokročilejší, prasklina je hlubší a zároveň je již vidět masivní povlak , který signalizuje silné překyselení organismu a špatnou činnost celého zažívání.



I když někteří poví, že se jim dobře tráví, souvislosti s jiným poškozením ( rýma až rakovina ) v tomto nehledají. V dnešní době jde hlavně o konzumaci cukru. Je to opravdový mor dnešního věku. Můžete varovat jak chcete a přesto se setkávám několikrát denně s nemocemi vyvolanými z konzumace této drogy!!!Zamysleme se nad touto situací, přehodnoťme svůj postoj a prosím: nekupujme si své děti cukrem!“ .A dědečkové a babičky, pokud se již vaše děti rozhodli a chtějí tuto situaci řešit, nekazte jim to. Mnohokrát se setkávám s nešťastnými rodiči, kteří chtějí něco pro své často nemocné dítě udělat a Vy je tlačíte do rozhodnutí, že buď budou za vámi chodit na návštěvy plné úplatků nebo budou mít děti zdravé, ale bez babičky a dědy. Uvědomme si , že největší sladkostí života je bezpodmínečná láska a ta rozhodně neuškodí v jakýchkoliv dávkách.. ( obr. 102). Je to jednoduché a prosté.