Chyba
  • Při nahrávání komponenty došlo k chybě: com_finder, 1

 Dvě cesty, dva způsoby

Jednoduše řečeno, dnešní svět přijal dvě cesty posouzení zdraví a nemoci, dvě cesty k udržení či navrácení zdraví. Jedna z nich je tzv.klasická medicína, o druhé se hovoří jako o tzv. celostní nebo holistické medicíně



Klasická medicína nebo-li západní - je medicínou, kterou v naší částí světa běžně používáme. Za zakladatele se považuje Hippokrates, řecký lékař žijící v 5 století př.n.l. Jako oblast poznání si vymezila obory přírodních věd (biologie, fyzika,chemie atd.) V současnosti je jí především vytýkána dezorientace díky přílišnému ulpění na detailech. To dokazuje rozštěpení klasické medicíny na desítky oborů a podoborů, což bohužel v praxi znamená, že není léčen pacient, nýbrž jen jeho "jednotlivá část." Ve výsledku tak velké množství specializací vylučuje náhled na pacienta jako na celek, což jinými slovy např. říká, že při léčení není nutné dbát na vzájemné vztahy mezi jednotlivými orgány, funkcemi a reakcemi. Což je přímým opakem skutečnosti.

Dalším velmi sporným bodem v klasické medicíně je její přílišné vazba na chemická léčiva. Jednak tato léčiva mají téměř vždy neblahé vedlejší účinky, které jsou přehlíženy a nesprávně považovány za nutné zlo. Častokráte sama účinná látka pomáhajíc "jednomu orgánu" ty ostatní "ničí" a "vyrábí nového pacienta" .

V neposlední řadě je klasické medicíně vytýkána nedostatečná možnost prevence. Jako by vycházela z faktu, že nemoc vznikne náhle z minuty na minutu nebo z vteřiny na vteřinu. I to je možné po 1600 letech vývoje považovat přinejmenším sporné.





Celostní medicína – je způsobem nahlížení na pacienta jako na celek a při posouzení zdraví či nemoci si klade za cíl nalézt skutečnou příčinu stavu člověka. Nevychází pouze z oborů přírodních věd, ale hledá hlubší souvislosti fungování organismu včetně psýchy. Nebrání se vstupu informací z tradičních zdrojů, čímž myslím tisíce let staré a v praxi prověřené informace a praktiky tradičních rozvinutých kultur. Velmi známá je např. tradiční čínská medicína, indická ajurvéda atd. Např.tradiční čínská medicína se úspěšně používala již před 3000 až 4000 lety ( Nei-Ting – kniha Žlutého císaře o vnitřním lékařství...) Co znamená, že celostní přístup si klade za cíl nalézt p ř í č i n u nežádoucího stavu? Vysvětleme si to jednoduše na "obyčejné zácpě". Zácpa je nepříjemný i nebezpečný stav. Jednoduché řešení -a tak by často reagovala klasická medicína- je použít laxativum, což je prostředek pro uvolnění zácpy. Muže být chemický, existují také přírodní laxativa. Nalezli jsme tímto příčinu? Může být příčinou zácpy nedostatek laxativ v těle? Asi ne! Pohledem celostní medicíny bychom se u pacienta zaměřili nejdříve na pitný režim, na množství přijaté vlákniny ve stravě, také na případné potíže s trávením, na jeho pohybovou aktivitu, strachy, stresy a trápení , které možná prožívá, vylučovací návyky... A máme šanci rovnající se jistotě, že celkem jednoduše nalezneme problém či problémy, které způsobily zácpu.



Jaký je rozdíl mezi prvním a druhým řešením?

Při prvním řešení byl použit chemický preparát, který ma pravděpodobně vedlejší účinky.

Po ukončení aplikace se nežádoucí stav téměř okamžitě vrací do starých kolejí.

Nebylo dosaženo homeostázy čili "harmonie tělesných funkcí" a neodstraněná příčina může dále škodit celému organismu.



Druhé řešení nabídlo pacientovi přírodní cestu bez škodlivých chemikálií

Byl nalezen problém, který uváděl tělo do disharmonie a naznačil pacientovi, jak

pečovat nejen o střevo, ale o celkový zdravotní stav.

Byla nalezena příčina, jejíž odstraněním se odstraní nejen zácpa, ale zároveň

se omezí ostatní budoucí rizika spojená s nevhodným chováním pacienta k sobě

samému. (Rizika déletrvající zácpy jsou např. snížená imunita, zvýšená toxicita

organismu, kožní problémy, trávicí problémy až po karcinom střeva.)



Celostní přístup tedy :



Pojmenovaná zdravotní problém jako "vychýlení organismu z jakési pracovní rovnováhy" a snaží se popsat cestu zpět k rovnováze a tím cestu zpět ke zdraví.



Chápe, že  zdravotní problém neexistuje samonosně a bez vlivu na ostatní části organismu.



Neléčí příznaky, ale příznaky použije k identifikaci a nalezení příčiny. Příznaky pak odezní.



Důležitou částí celostního přístupu je prevence. Prevence říká, že je jednodušší působit na problém ve stádiu zrodu ne ž ve stádiu zanedbeného stavu



Prevencí rozumíme udržování dějů v organismu v pracovní harmonii a ne "pozorování sebe same ze strachem z budoucích nemocí!"



O stavu organismu se můžeme informovat pomocí řady tělesných displejů prostřednictvímpohledové diagnostiky